I. TEORETICKÝ ZÁKLAD 

Aromaterapie - Éterické oleje - Rostlinné oleje -  Hydroláty (květové vody)

AROMATERAPIE

Aromaterapie je stále oblíbenější metoda využívající rostlinné těkavé látky, jako jsou esenciální čili éterické oleje, za účelem pozitivních změn mysli (nálada, emoční prožitky), fyzického těla (zdraví) nebo ducha/duše (poznání apod.). V aromaterapii se používají zejména přírodní éterické oleje, dále také absolue, rostlinné (nosné, základní) oleje a hydroláty (květinové vody). Velmi blízko k aromaterapii mají i obory (či produkty), které moderní aromaterapii předcházely, například vykuřování, bylinkářství apod.

Éterické (esenciální) oleje - dále EO

EO jsou  základním prostředkem moderní aromaterapie. Jde o vysoce koncentrované těkavé látky získané z různých částí aromatických rostlin, nejčastěji z květů, listů, plodů, ale i kůry, dřeva nebo kořenů. EO mají různou hustotu, barvu a chemické složení zahrnující desítky až stovky sloučenin. Základem jsou silice, které si rostliny přirozeně vytváří - jednak jako ochranu před nežádoucími škůdci, prostředek zacelení poškození, regenerace, či na straně druhé jako vábničku pro opylující hmyz, prostředek komunikace s okolím apod. U některých rostlin je třeba brát v potaz tzv. chemotyp (označený b.s. nebo ct) - v podstatě jde o různé chemické složení silic u stejného druhu rostliny. Získaný EO se pak liší a má i mírně odlišné účinky, a to je třeba následně brát v potaz (týká se ale jen malé části EO). 

EO jsou vysoce koncentrované a účinné látky - z rostlinného světa nelze získat nic "silnějšího". Pokud běžný EO porovnáme například s bylinkami, pak 5 kapek (100%) éterického oleje odpovídá zhruba 100 šálkům bylinného čaje. EO nejsou (resp. téměř nejsou, viz hydroláty) rozpustné ve vodě, ale v TUCÍCH. Je tedy nelogické snažit se je ředit ve vaně při koupeli prostým přidáním z lahvičky do napuštěné vody apod. EO jsou těkavé, na vzduchu se odpařují, oxidují a tedy i voní. Těkavost je různá, podle ní lze zjistit, za jak dlouho začne EO účinkovat i a za jak dlouho vyprchá.

Esenciální oleje mají široké spektrum využití - od provonění interiéru, parfemace produktů do domácnosti, výrobu kosmetiky, po terapeutické využití - ve formě masáží, koupelí, zábalů, obkladů či inhalačních technik (aromalampy, difuzéry, inhalační tyčinky). Ačkoliv jsou EO vyráběny čistě z rostlinných složek, vzhledem k "maximální koncentraci" je nutno dbát zvýšené opatrnosti a dodržovat určitá pravidla, zejména u skupiny citlivých jedinců (těhotné a kojící ženy, malé děti a děti, starší osoby, chronicky nemocní).

Zásadně neužívejte EO vnitřně (pokud nejste profesionál s dostatečnou praxí a znalostmi)! Dbejte na koncentraci, respektive nutné ředění. Důsledně respektujte kontraindikace a vhodné způsoby použití - např. ne každý EO lze použít do koupele, na pokožku, ne každý EO je vhodný pro člověka s vysokým krevním tlakem apod! Začínejte od slabších koncentrací (například hydroláty), používejte to, co je Vám příjemné, co Vám voní, vždy proveďte test citlivosti/snášenlivosti. Více v praktické části.   

VÝROBA EO

EO se vyrábí klasicky a stále nejčastěji (paro)vodní destilací z rostliny, záskáme tak EO a hydrolát. Princip je velmi podobný např. destilaci slivovice - horká pára prochází rostlinným materiálem, strhává s sebou různé molekuly EO (silice apod.), dojde do chladiče, kde se zchladí a zkondenzuje do formy hydrolátu a čistého EO. Ty se v zásadě nemísí a je možno je oddělit.

Některé EO se získávají lisováním za studena, typicky z citrusových plodů. Zde se zpracovává zejména kůra, někdy i plody, a mechanickou cestou se v podstatě vymačkává EO, případně se dále proplachuje vodou a k oddělení hustého oleje od zbytku dojde například pomocí odstředivek.

Moderní, nejšetrnější způsob, současně ale velmi drahý, je extrakce pomocí CO2 (extrakce pomocí oxidu uhličitého v superkritickém stavu). Výsledkem je mírně odlišný produkt (od EO), správně bychom jej měli označit jako CO2 extrakt. Jelikož ale zde nedochází k žádnému tepelnému poškození, lze tuto metodu aplikovat u velmi citlivých látek, a výsledek byl měl být "nejblíže" k původnímu složení silice rostliny. Každopádně na rozdíl od extrakce rozpouštědly, zde nedochází k žádné kontaminaci. 

Enfleurage (enfleuráž) je starý, drahý, způsob používaný zejména pro vzácné éterické oleje a také při výrobě parfémů. Zde se éterický olej získává macerací rostlin (zejména květů) v rostlinných či živočišných tucích, které se nechají pomalu nasáknout silicemi z rostliny. Tím vznikne tzv. pomáda (konkret) a následně dojde k extrakci pomocí alkoholu, čímž je získán "čistý EO", tzv. absolue (absolut). 

Komerční výroba ovšem tento způsob nahradila rychlejší a levnější technologií - přímou extrakcí pomocí rozpouštědel. Zjednodušeně: vše co jde, to se rozpustí v rozpouštědle, vyfiltruje, vydestiluje, vzniklý konkret se opět propírá alkoholem, čímž získáme absolue.  

ŘEDĚNÍ ÉTERICKÝCH OLEJŮ

EO je třeba ředit ve vhodném nosiči, emulgátoru. To neplatí například u inhalačních metod, např. při použití EO v aromalampě, včetně elektrických difuzérů. Nejběžněji používanými nosiči jsou rostlinné oleje, tedy přírodní oleje ideálně lisované za studena, dále pak další tuky jako je mléko, smetana, někdy med, cukr, sůl či některé "potravinové doplňky".

Ředění v praktické podobě probereme v praktické části.  

ROSTLINNÉ OLEJE (RO, NOSNÉ, ZÁKLADNÍ)

Rostlinné oleje (zejména pak RO lisované za studena - panenské) se používají v aromaterapii jako nosiče, emulgátory pro ředění koncentrovaných éterických olejů. Některé tyto oleje znáte z běžného života, respektive používáte například ve studené kuchyni. Většinu lze užívat i vnitřně, mají příznivý vliv na lidské zdraví, neboť obsahují velký podíl mastných kyselin, ať již nasycených či nenasycených (v různých poměrech). Vyrábí se nejčastěji lisováním z různých plodů, semínek, ořechů, jader apod.

Pro ředění esenciálních olejů nelze použít tzv. rafinované oleje, zejména při použití na pokožku, jednak se nevstřebávají, jednak jejich pach přebije vůni esenciálního oleje.

Důležité, jak pro použití v gastronomii, tak i v aromaterapii, jsou zejména nenasycené rostlinné oleje, které mají vysoký podíl nenasycených kyselin, které si tělo neumí samostatně vyrobit, přestože jsou pro zdraví poměrně důležité. Oproti nasyceným tukům (kyselinám) však jsou nenasycené rostlinné oleje poměrně nestabilní a nesnesou vysoké teploty a světlo. Ideální jsou pro studenou kuchyni, přímé užívání v malém množství nebo jako nosič éterických olejů pro masáže, koupele, obklady apod. 

RO je nutno skladovat při nízkých teplotách, nejlépe v lednici a chránit před světlem (hnědé/zelené sklo).

HYDROLÁTY (květové - květové vody)

Hydroláty, označované také jako květové nebo květinové vody, jsou výborným a nejbezpečnějším prostředkem jak začít s domácí aromaterapií. Technicky jde o vedlejší produkt při parovodní destilaci éterických olejů, kdy jsou získány oba produkty. EO je ale 100% "destilát" (esence), zatímco hydrolát je v podstatě zbytková VODA, ve které jsou účinné aromaterapeutické látky ve velmi nízké koncentraci (cca 0,1-0,2%) rozptýleny. Hydroláty se nejčastěji používají pro péči o pleť, pokožku a vlasy, osvědčily se také při použití v difuzérech, případně k vnitřnímu užití (některé typy). Je nutno je skladovat dobře uzavřené, při stálé teplotě - nejlépe v lednici. 


II. PRAKTICKÁ AROMATERAPIE (pokračování v dalším článku)


Foto silviarita from Pixabay